Bedřich (Friedrich) Feigl
* 6.3. 1884 Praha
† 17.12. 1965 Londýn (Velká Británie)
malíř, grafik, ilustrátor
Narodil se v asimilované německo-židovské rodině staroměstského advokáta Josefa Friedricha v Praze. Jako mnoho pražských židovských intelektuálů byl bilingvní a od mládí kulturně orientovaný. Maturoval na Staroměstském židovském gymnáziu v Praze, v letech 1904 až 1905 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Vlaha Bukovace, Bohumíra Roubalíka a Františka Thieleho. Po bouřlivém ohlasu na výstavu Edvarda Muncha byl z Akademie vyloučen. V letech 1905 až 1906 se s Otakarem Kubínem vzdělával v Antverpách v Paříži. S Emilem Fillou a Antonínem Procházkou podnikl v letech 1906 až 1907 studijní cestu do Drážďan, Berlína, Hagenu, Amsterodamu, Paříže, Marseille, Říma, Neapole a Florencie.
S Emilem Fillou a Willi Nowakem zorganizoval v roce 1907 první pražskou výstavu skupiny Osma. V létě roku 1907 podnikl s Otakarem Kubínem cestu do Itálie a s Emilem Fillou maloval v Dubrovníku. V roce 1908 se zúčastnil druhé výstavy Osmy v Topičově salonu, a v letech 1908, 1909 a 1911 vystavoval s německými malíři z Čech v pražském Rudolfinu. V letech 1910 až 1932 žil v Berlíně, v roce 1911 se oženil s Margaretou, rozenou Hendelovou, rodačkou z Hamburku. V roce 1912 se v pražském Obecním domě účastnil druhé výstavy Skupiny výtvarných umělců, jako člen berlínské Neue Sezession Maxe Liebermanna, poprvé samostatně vystavoval v témže roce v Berlíně. V letech 1917 až 1918 konal ve Vídni vojenskou službu, tehdy se stal zakládajícím členem rakouské avantgardní skupiny Bewegung. Příklon k biblické motivice Feigla sblížil s poválečným sionistickým hnutím, podílel se na několika projektech židovského umění. V roce 1921 obeslal třetí výstavu Tvrdošíjných, jíž se vedle členů Dresdener Sezession účastnili i židovští výtvarníci Georg Kars, Alfred Justitz, Bedřich Feuerstein a Egon Adler. Prostředkoval spojení Tvrdošíjných s německou avantgardou. 1927 se stal členem avantgardní skupiny Maxima Kopfa Junge Kunst v Praze a spoluzaložil sdružení Prager Sezession (1929). Příklon k judaismu, zprostředkovaný bratrem Hugem, Bedřicha přivedl v roce 1932 k ročnímu studijnímu pobytu v Palestině, který malířsky maximálně využil. V letech 1933 až 1939 žil s manželkou v Praze.
Jako host vystavoval s SVU Mánes. V roce 1934 uspořádal výstavu v New Yorku, 1936 navštívil Švýcarsko. Brzy po německé okupaci se ženou odjel do Londýna, jako přední člen exilového Svobodného svazu německé kultury (spolu s Oskarem Kokoschkou aj.) začal vystavovat nová díla a záhy se stal uznávaným anglickým malířem. Jeho literární zápisky z konce života zůstaly v rukopise.
Feigl se zařadil k předním představitelům německé avantgardy v českých zemích a má i mezinárodní význam. Od počátku byl ovlivněn na jedné straně Munchovým a německým expresionismem, na druhé straně Eugénem Delacroixem, Honoré Daumierem, Paulem Cézannem, Georgem Rouaultem a Maxem Liebermannem.
Jeho vzrušená, bezprostřední kresba a zážitkovost ho nikdy neodvedla od předmětné skutečnosti, nicméně umožňovala mu vnímat její poetický a metafyzický význam. Malba i vývojově významná grafika vynikaly jemnou propracovaností světla, vrcholící v jeho magických dílech s biblickými, židovskými a starořeckými náměty. Prosadil se i jako ilustrátor (soubor skic k Dostojevského Zločinu a trestu, Balzacův Gobseck, knižně vydané soubory židovských grafik, např. Prager Ghetto).
Byl krajinář, portrétista a figuralista. Zabýval se prostředím kaváren, přínosné jsou jeho obrazy ze staré Prahy a z okolí Berlína. Od dvacátých let umělecky uplatňoval vzpomínky na pražské ghetto a objevil židovskou tematiku. Nevyhýbal se ani orientálním námětům. V Palestině nabyl jeho expresivní výraz na vyrovnanosti a koncentroval se na krajinu a židovské tradice. Jejich světelné pojetí ho sbližovalo podle Vincence Kramáře s Rembrandtem. Za druhého pobytu v Praze zdůraznil symboliku lidské existence (olej Raskolnikov a služka), zpracovával kouzlo soudobých pražských zákoutí. Pro Prager Presse ilustroval díla Vojtěcha Rakouse, Jaroslava Haška, Ivana Olbrachta, Vítězslava Nezvala. Vytvořil vynikající imaginativní portrét Paula Verlaina. V Anglii těžil z námětů pražského židovského města, pražské historie a života v Palestině, nově se zabýval krajinou v okolí Temže a pohledy na Londýn, kde vystoupilo do popředí pozdní poučení fauvismem. Nejdůležitější tehdy pro něho byly expresivně pojednané obrazy z řecké mytologie a scény z londýnských parků.
Feigl byl celoživotně spjat s českým prostředím a náležel současně německé, české a židovské kultuře 20. století. Z jeho sourozenců Karl (1882-1942) patřil ke gymnazijním spolužákům Franze Kafky, Ernest (1887-1957) byl literárně činný, Hugo (1889-1961) byl galeristou.
Horácká galerie vlastní dvě díla Bedřicha Feigla, například kresbu Na nádraží z roku 1912.
Zdroje
Biografický slovník českých zemí. Ep-Fe. Vyd. 1. Praha: Academia, 2013. xvii, 136 s. ISBN 80-7277-214-7.