Pavel Ježek
* 7. 1. 1938 Praha
† 1. 9. 1999 Jablonec nad Nisou
sklářský výtvarník, sochař
Pavel Ježek vystudoval SUPŠ sklářskou v Železném Brodě a poté VŠUP v Praze u profesorů Stanislava Libenského a Josefa Malejovského.
Zpočátku se věnoval sklu jako designér. V letech 1974–1982 spolupracoval se sklářskou hutí ve Škrdlovicích, pro niž vytvořil řadu návrhů na užitkové i střídmě dekorativní nádoby: vázy, žardiniéry, mísy, popelníky aj. Masivní hmotu nádob ozvláštňují barevné pásy, plastická žebra a nálepy v jednoduchých tvarech. Tato tvorba přinesla Pavlu Ježkovi ocenění v podobě zlaté medaile na Mezinárodní výstavě skla a porcelánu v roce 1979 v Jablonci nad Nisou.
K přelomu v jeho uměleckém vývoji došlo v letech 1977–1978, kdy se začal věnovat masivní skleněné plastice v geometrické řádovosti a výrazných formách. K volně tvarovaným skleněným plastikám brzy přibyla díla kombinovaná s dřevem, ocelí a železem, často sestavovaná z několika dílů. Použité lité sklo je téměř výhradně čiré a vybrušované do stereometrických bloků. Často jej obepíná konstrukce z leštěné oceli, která propůjčuje plastice řádovost architektury. Toto tvůrčí úsilí bylo oceněno v roce 1990 na výstavě v Kunstmuseu v Düsseldorfu, kde se Pavel Ježek octl v prestižním výběru 50 evropských sklářských umělců, kteří koncepcí své tvorby nejvýrazněji přispěli k vývoji a formování soudobé autorské sklářské tvorby.
V roce 1990 byl Pavel Ježek jmenován ředitelem Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské v Železném Brodě. Za jeho působení bylo ve škole vytvořeno velmi motivující prostředí, v němž byly vybudovány nové dílny, intenzivně se vyučovalo kreslení a dějiny umění a rozvinula se spolupráce se zahraničím. Studenti byli podněcováni k tvorbě v takové míře, že se škola mohla v roce 1996 zúčastnit jako jediná střední škola v konkurenci sklářských ateliérů vysokých škol z celého světa výstavy na Bienále v Benátkách.
Pavel Ježek byl členem Sklářského sdružení Praha a Glassfora Nový Bor. Jeho díla jsou zastoupena ve sbírkách MG Brno, UPM Praha, muzea Žďár nad Sázavou, muzea Coburg, Frauenau, Lausanne a dalších. Horácká galerie ve svých sbírkách vlastní celkem 83 děl, kromě užitkového skla také několik hutně tvarovaných objektů a plastik, například: Objekt – vozík, Plastika – vozík, Plastika a další.
Samostatné výstavy
1979 Výstavní síň domu kultury VŽ Ostrava
1980 Galerie Karolina, Praha
1981 Divadlo O. Nedbala, Tábor (s Evou Vlasákovou)
Oblastní galerie Olomouc (s Evou Vlasákovou)
1982 Galerie Fronta, Praha (s Evou Vlasákovou)
1983 Muzeum a Pojizerská galerie, Semily
1989 Glasgalerie Hittfeld, Německo (s I. Bílkem)
1994 Malostranská galerie, Boučkův statek, Malá skála
1998 Muzeum skla a bižuterie, Jablonec nad Nisou (s Evou Vlasákovou)
Neues Rathaus, Weiden in der Oberwald, Německo
2001 SUPSŠ Železný Brod
2003 Galerie MY, Jablonec nad Nisou
2008 Galerie J. Jíry, Malá skála (s Evou Vlasákovu)
2009 Městská galerie Vlastimila Rady, Železný Brod
Oblastní galerie v Liberci (s Evou Vlasákovou)
Účast na sympoziích
1966 II. Studentské sochařské sympozium, Boháňka – Skála (lom Kuks)
1877, 78, 80 Mezinárodní sklářské sympozium, Škrdlovice
1985 2. International Glass Symposium, Nový Bor
1988 III.Glassymposium, Fauenau, Německo
1994 I. sklářské sympozium Glass Ambitions, Nový Bor
1997 6. International Glass Symposium, Nový Bor
Ocenění
1978 2. Cena - Quadriennale des Kunsthandwerks, Erfurt
1979 Zlatá medaile – International Glass Exhibition, Jablonec nad Nisou
1991 Masarykova medaile, Akademie výtvarných umění, Praha
Zdroje
Nová encyklopedie českého výtvarného umění CH - J / kol.; editor A. Horová; 1. vyd. Praha: Academia, 1995. 546 s., ISBN 80-86171-04-3
http://www.ogl.cz/vystavy-soucasne.php?vid=193. Cit. 27. 9. 2013.)