2008
Blanka Šperková – Radost z drátu (šperky, plastiky, kresby)
(20. listopadu 2008 – 1. března 2009)
Spektrum výtvarných zájmů Blanky Šperkové je velmi široké. Kromě filmové tvorby se zabývá ilustrací dětských knížek a grafikou, ale stěžejní tvůrčí doménou se jí stala drátěná plastika a šperk. Po experimentování s drátem pronikla do tajemství techniky starých slovenských dráteníků a objevila další možnosti tohoto výtvarně neobvyklého materiálu. Osvojila si nové principy budování trojrozměrného tvaru ručním vázáním a pletením drátu, jehož specifických vlastností dokonale využívá. Jemná síťovina jejích plastik připomíná vzdušnou a transparentní textilii. Poetiku z drátů pletených plošných i prostorových plastik dotváří hra odražených světel a stínů, zdůrazňující jemné linie tvarů nebo naopak dodá kompozici na dramatičnosti.
Milan Janáček – Obrazy, grafika, ilustrace
(16. října 2008 – 1. února 2009)
Milan Janáček je renesanční člověk, všestranný výtvarník nadaný jak malířsky, tak graficky. Hrál profesionálně divadlo, domovskou scénou mu bylo Divadlo F.X. Šaldy v Liberci. Jeho přítel, Miroslav Pacner, o něm říká: „Myslel jsem si, že se minul povoláním. Mohl na jevišti mlčet, přesto hrál.“ Na otázku jak tvoří, zda se řídí rozumovou úvahou či intuicí, Milan Janáček odpovídá: „Je to takový mix. Já kolem představ těch obrazů chodím, zevluji, soustřeďuji se na ně, hodně o nich přemýšlím – to je ta rozumová úvaha. Ale potom začnu pracovat, ocitnu se v jakémsi bezvědomí a asi začne mít navrch invence. To, co mne vede je intuitivní a smyslové cítění a poznání.“ A vystavené Janáčkovy obrazy krajin s architektonickými prvky, ilustrace dětských knih a kalendářů i precizní grafické listy okouzlují vnímavého diváka a potvrzují autorovu spontánnost a intuici, o které tak prostě hovoří.
Listování grafickou sbírkou (L – N)
(2. září – 26. října 2008)
V pořadí již třetí nahlédnutí do grafické sbírky HG představí díla českých autorů, zabývajících se jak starými grafickými technikami, tak i neobvyklou kombinací technik novějších. Jak se již stalo zvykem, umělci se představují v abecedním pořádku, proto po písmenech A až F a G až K můžete shlédnout vybraná díla umělců s příjmením začínajícím na písmena L až N. Zajímavostí letošního Listování je zastoupení všech čtyř způsobů tisku i skutečnost, že mnohá díla jsou prezentována vůbec poprvé.
Eva Tomšíková – Zrcadlení
(13. července – 31. srpna 2008)
Fotografie Evy Tomšíkové zachycují přírodu v blízkých detailech, zběžným pohledem neviděných. Objektiv fotografky objevuje „obyčejnou krásu“ živé přírody i přírodnin. Zkoumá vlákna listů rostlin, prsty stébel trav, jednotlivé žluté terčíky laty vratiče, padáčky odkvetlé smetanky lékařské, rozvinutý vějíř přesličky, krystaly ledu a krůpěje rosy, zlatý třpyt vytékající smůly stromu. Další série fotografií nás přenáší do rozsochatých korun buků, do širokých kvetoucích korun planých ovocných stromů, nastavujících svá čela jarním paprskům slunce či ke stromům, které si prohlížejí svou barevnou krásu ve zčeřené hladině vody. Z fotografií Evy Tomšíkové na nás dýchá poetika, vzpomínky na dětství, kdy jsme ještě nehleděli pouze vzhůru, ale častěji jsme upírali svůj pohled k zemi.
Vladimír Hanuš – Červená těla krajin
(26. června – 28. září 2008) Vladimír Hanuš studoval na pražské AVU v posledním malířském ateliéru, který se zabýval krajinomalbou. Jeho obrazy a objekty v sobě mají cosi z prchavého času, ale i věčného návratu. Konstantou jeho práce je světlo. Malířovy barvy jsou průzračné, křišťálové, bez rafinovanosti, a přesto z nich prýští vnitřní síla. Světlo a barvy se proměňují ve vůni, teplo a pohyb. Horizonty v Hanušových krajinách jsou ostré a jasné, viděné z perspektivy aviatika.
Jaroslav Svoboda – Sklo / Glas /Verre / Glass
(19. června – 2. listopadu 2008)
Jaroslav Svoboda se věnuje především volné sochařské tvorbě, která je pro sklo velmi specifická a obtížná. Precizně a geometricky jasně cítí formu, rafinovanými brusy tvaruje objekty, volnými barevnými skvrnami, roji bublin či zakřivením skleněné hmoty dodává objektům život a napětí. Další oblastí je tvorba pro architekturu – jedná se o zakázkové práce vysoké úrovně od dimenzí komorních až po monumentální. Neoddělitelnou součástí Svobodovy tvorby je rovněž sklářský design – návrhy výtvarných řešení a vzorování užitkových skleněných objektů pro výrobu ve sklářské huti AG Karlov.
Vincenc Vingler – Máme rádi zvířata
(23. května – 28. září 2008)
Sochy a plastiky Vincence Vinklera, jejichž téměř jediným námětem je svět zvířat, se již od počátku vyznačovaly jednoduchými konkávními a konvexními tvary. Zvlněná plocha, oblina, půdorysná i obrysová křivka nejsou náhodné, jde o harmonii tvaru, díla se ve svém zjednodušení podobají malým a velkým oblázkům. Vingler vychází z reality, z poznané skutečnosti. Jeho zvířata nejsou hrdiny bajek, působí přímo, bez literární legendy, dojímají i budí úsměv, uklidňují.
Miroslava Zychová – Věcí vidění
(12. dubna – 8. června 2008)
Malířka vnímá všední, obyčejné věci jako součást lidského života, jako svědky životních dějů, jako tajemné objekty, žijící vlastním životem… Veristické podání, technicky precizní malba a tematika obrazů Miroslavy Zychové přesvědčivě zachycují i naše zkušenosti a naši vizuální paměť. Po narození syna vtrhly na její obrazy plastové nafukovací hračky. Do zdánlivě prostých popisů směšně vyhlížejících syntetických figur zvířat vkládá metaforické přirovnání o zázraku lidského dechu, který oživí nafukovací monstrum. Obrazy Miroslavy Zychové jsou dokladem, že při intenzivním vnímání prostředí, které nás obklopuje, jsme schopni spatřit celý svět.
Pavel Tasovský – Komorní kovaná plastika
(12. dubna – 1. června 2008)
Kovářství je jedním z mála tradičních řemesel přežívajících navzdory současnému boomu technologií, novodobých materiálů a bezkontaktních výrobních procesů. Od doby objevu železa využívá kovářství pro svou existenci oheň kovářské výhně a sílu lidských paží. Přidáme-li invenci a kreativitu, vzniká jejich spojením dílo, které řemeslo povyšuje na umění. Pavel Tasovský o fenoménu železa a po staletí neměnnému postupu, formujícímu nepoddajný materiál, říká: „Cílem mé práce je vdechnout do kovaných objektů své pocity, myšlenky, nálady, sny a prostřednictvím těchto děl, bez jakýchkoliv vlivů módy či podbízivosti, působit na sebe a své okolí. Kombinace přírodního kamene a kovaného železa s rezavou patinou mi dává možnost vyjadřovat myšlenky, kterými se zabývaly generace minulé i současné. Věřím, že myšlenky obsažené v mé tvorbě osloví i generace příští.“
Jan Steklík – Umění hry
(1. dubna – 18. května 2008) Již rané kresby Jana Stehlíka nás přesvědčují o výtvarném citu pro pevný, nedramatizovaný objem věcí a jejich logickou obrazovou skladbu. Vyznačují se znakovou redukcí, meditativní soustředěností, vnitřním viděním a osobitým záznamem životního dění. Pro další Stehlíkovu tvorbu se stal klíčovým text J. Kroutvora „Možnost, experiment, ideje a kreace“, otištěný v roce 1972 v publikaci Aktuelle Kunst in Osteuropa, který vyznívá jako autenticky česká formulace experimentálního programu arte povera – chudé umění. Program arte povera využívá Steklík v netradičních formách výtvarných děl i akcí. Podobnost s dětskými grafickými hrami zde jistě není náhodná a vyplývá z hlubšího smyslu Stehlíkovy verze „chudého umění“.
Skupina 4 + hosté 26. ledna – 23. března 2008) Mladí třebíčští studenti s výtvarnými zájmy se nejprve sdružují kolem Ludvíka Bahnera. Jejich kroužek měl na svou dobu velmi dobrou úroveň a postupně se rozrůstá o další členy. Tak Skupina 4, na jejímž formování měl značný vliv profesor Ladislav Novák, vstupuje v polovině šedesátých let 20. století na svou objevnou cestu za uměním a z této cesty dosud nesešla.
Zdeněk a Michal Thomovi – Putování za čajovou vůní
(12. ledna – 23. března 2008) Otec a syn Thomovi nám předkládají ucelený soubor fotografií ze Srí Lanky a Indie. Před očima návštěvníků výstavy se na fotografiích odehrává den na čajových plantážích od časného rána do večerního západu slunce.