EXPOZICE VINCENCE MAKOVSKÉHO 1900-1966: OBSAHEM K FORMĚ

Makovského stálá expozice je originálním i důstojným připomenutím významného sochaře v jeho rodném městě a kraji. Pokouší se vypořádat s výstavními klišé a kulturními a politickými nánosy, jež ulpívají na díle sochaře, který v dobách minulého režimu sehrál komplikovanou roli předního autora. Úkolem výstavy je představit divákům tvorbu Vincence Makovského z hlediska nesporné sochařské kvality i formální a technologické šíře. Expozice vychází z vybraných děl fondu Horácké galerie, které ilustrují vývoj autorovy sochařské tvorby. S ohledem na povahu fondu, v němž jsou převážně sádrové modely, je expozice oživena zápůjčkami zásadních děl s odlišnou materialitou (zápůjčky z Moravského muzea, Národní galerie, galerie Hunt Kastner). Využity jsou též autorovy kresebné skici, plastiky jsou doplněny dokumentárními fotografiemi Josefa Sudka (spolupráce se Sudek Projekt), kurátorským textem Jany Kořínkové i časovou osou, dokumentující nejpodstatnější mezníky umělcovy tvorby. Výstavní sál je architektonicky členěn do několika tematických okruhů: první se zaměřuje na rannou tvorbu, kam spadá reflexe rodného města, studium či tvůrčí pobyt v Paříži. Zde autoři výstavy podtrhují význam tvůrčího vlivu sochařky Hany Wichterlové v době pařížského pobytu. V té době vznikaly silné podněty, z nichž Makovský čerpá ve svých vrcholných modernistických dílech. Tuto tvůrčí fúzi volně interpretuje současný fotograf Jiří Thýn. Jeho fotografie představujeme v úvodu jako posun tématu do současné umělecké reflexe. Ve druhé části výstavy je kladen hlavní důraz na odklon umělce od avantgardy a návrat ke klasicismu a realismu. Třetí oddělení se věnuje pozdní tvorbě. Představuje modely pomníků a monumentů i realizace určené pro architekturu (zejména po roce 1945, tzv. oficiální tvorbu). Přímo do instalace byl umístěn interaktivní koutek, doplněný o zvukový záznam z archivu Českého rozhlasu.

Na expozici navazuje edukační prostor nazvaný Hlava nehlava, evokující skutečný sochařský ateliér.